Naše malá vesnička je v těsné blízkosti krajského města Jihlavy, ovšem oddělena lesním porostem smíšeného charakteru a vrcholem Rudný, na kterém je dnes ne moc pohledný vysílač. Svou polohou se stává velice klidnou ale přesto jednoduše dostupnou, vyhledávanou oblastí, mimopracovních, sportovních a turistických aktivit měšťanu i turistů navštěvujících Jihlavu jako historické město pro krásu zdejších památek, zajímavostí, kterých je pár i u nás ve Zborné.

Dostupnost

Přímo k nám jezdí Jihlavská MHD z ráje přes centrum města, autobus č.2.

Z vlakového hlavního nádraží, se dá jít buď pěšky asi 400 m k zastávce na růžku a dále autobus č.2, nebo trolejbusem B z vlakáče do zastávky Dům kultury, přejít na protější zastávku a odsuď autobusem č.2.

Zborná je asi 2,5 Km vzdálená od příměstské části Pávov, kam taktéž zajíždí MHD z centra, autobus č.12, procházkou odtud vede lesní cesta označená turistickým značením žluté barvy.

Další možností je přijet k nám na kole. Z Jihlavy lesem či po Smrčenské silnici kdy na rozcestí zvaném u lyžaře odbočíte mírně doprava, sjedete z kopce a jste u nás, tato cesta lze využít i pro příjezd automobilem.

Zajímavosti

Začnu skromně, naše hospůdka, která mimo to že slouží v podstatě všem místním jako kulturní stánek a úkryt v létě před sluncem a v zimě před sněhem a zimou, postavená „štamgasty“ a dobrotou zdejšího piva z láskou čepovaného, mimo to je ostrovem cyklistů, turistů, chatařů a infocentrem. Člověk se zde dozví takřka vše o okolí, zajímavá místa, přírodní úkazy, stezky, počasí, na koho se obrátit, co kde sehnat no a v neposlední řadě občerstvovací stanice při žízni či hladu.

Kaplička sv. Floriána, patrona zdejších hasičů. Stojí přímo při příjezdu po hlavní cestě do Zborné. Zřejmě jedna z nejstarších staveb, architektonicky typická kaplička české vesnice se zvoničkou, zdejší zvon se dnes používá pouze při úmrtí místního občana, takže když je uslyšíte, nic dobrého to nevěstí. Vždy každou květnovou neděli je kaplička zpřístupněná veřejnosti, pořádaná se zde bohoslužba nazvaná Májová.

Hornická naučná stezka vedoucí z Jihlavy Lesnova do naší vesnice, kolem vrcholu rudný a zpět. Jedná se o označenou stezku doplněnou o odpočívadla v podobě stolů a lavic, kde si člověk může odpočinout, některá místa jsou doplněná informačními cedulemi, v místech kde ve 13. století probíhala těžba stříbrné rudy, jsou jednak povrchově viditelné štoly či jeskyně a z těchto cedulí se dozvíte informace přímo o navštíveném místě. Délka trasy je asi 6 Km.

Vysílač Českých radiokomunikací, je viditelný z blízkého i dalekého okolí Jihlavy, ne moc pohledná ocelová konstrukce červeno bílé barvy ověšená satelity a vysílači v noci osvětlená červenými světly, pod ním v údolí se rozprostírá tato naše krásná ves.

Rozhledna neboli kamenné torzo vyhořelé rozhledny na vrcholu Rudný, tato rozhledna zde byla vystavěna za první republiky a sloužila jako vyhlídkové místo měšťanů, avšak s koncem druhé světové války ji při odsunu německých vojsk kdosi zapálil. Od té doby zde zbylo pouze přízemní patro, obvodové zdivo, které je kamenné.

Sjezdovka Šacberk na vrchu Rudný je ideálním místem pro sportovní vyžití v zimním období. Výška 613 m.n.m. vybudovaný areál, lehce dostupný v blízkosti Jihlavy.

Se zimním sportem jsou spojeny i běžecké tratě, které se zde upravují, za předpokladu dostatečné vrstvy přírodně nasněženého sněhu.

Evropské rozvodí, málo kdo ví, že právě zde od vrchu kopce Rudný a dále po hřebenu až k nedaleko vzdálené vesnici Smrčná, vede hlavní evropské rozvodí. Jedná se o kopec rozdělující prameny dvou potoku, které se vlévají do odlišných moří. Ve Smrčenských lesích pramenící Smrčenský potok, vlévající se do řeky Jihlavy, dále pak Dunaje a do Černého moře. U nás ve Zborné pramenící Zlatý potok vlévající se do Sázavy, ta do Vltavy, Labe a do severního moře.

Borovice u hlavní silnice na Smrčnou, nedaleko Zborné. Strom je nízký, přesto v ploché krajině zdaleka viditelný, extrémním případem růstové jedinečnosti je tato sporá, obloukovitě vykloněná borovice. Její korunu tvoří poslední jedna silná větev, její kmen je vykotlaný a prasklý od poslední havárie v roce 2007 kdy při srážce vysokého kamiónu borovice přišla o jednu ještě statnější větev klenoucí se přes celou silnici. Tvarová různorodost starých borovic je pověstná. Snad žádný jiný druh stromu si není v jednotlivých exemplářích tak nepodobný, jako borovice. Pod stromem stojí lavička s krásným výhledem na Zbornou.

Stříbrný dvůr, samostatně stojící statek, zemědělská usedlost, loukou, polem a kopcem oddělen od Zborné, zde je možné spatřit oplocenou oboru, kde se pasou daňčí a jeleni, na přilehlých pláních pak krávy. Tento statek má i svou kapličku zasvěcenou sv. Hubertu, je nedávno opravená se zvoničkou a hodinami, zvon zde oznamuje plynoucí čas.

Od tohoto statku kde pramení zdejší Zlatý potok, se po jeho proudu rozkládá soustava čtyř rybníků až ke vsi.

Budova školy přímo ve vsi, hned naproti dětskému hřišti, stará budova dnes v soukromém vlastnictví, této budovy si však nejde nevšimnout, je postavená zřejmě za první republiky a má typický styl německé budovy z tohoto období. Ještě v sedmdesátých letech se zde učilo.

Dětské hřiště nacházející se v severní části Zborné, směrem na stříbrný dvůr. Není staré vybudované možná z fondů Europy, jak to dnes chodí, lidi už si dnes neumí pomoci sami, i zde protože spadáme pod Jihlavu to chodí obdobně, je to trochu „šmůla“.

U Lyžaře, zařízení, které oproti naší hospůdce poskytuje ubytování, nachází se ještě před příjezdem do Zborné při hlavní silnici směrem na Smrčnou, zde se nachází křižovatka, tak zvaná Ypsilon-ka na které uhnete mírně vpravo a dojedete z kopce až k nám do vsi, pokud však zabočíte více vpravo, dojedete zadním příjezdem k Jihlavskému Krematoriu.

Pomník sv. Huberta, patrona myslivců a rybářů na cestě od Lyžaře ke Krematoriu zhruba tak po sto metrech na levé straně cesty sedm metrů v lese stojí památník svatého Huberta, je vytesán z jednoho kusu statného kmene, po dalších padesáti metrech je tak zvané sedmicestí kde se zbíhá sedm cest a každá vede jinam.

Ptačí vrch je kopec s výškou 637 m.n.m. a dostanete se na něj ze Zborné směrem na Stříbrný dvůr, po modré turistické stezce, když však půjdete ještě dál dojdete až k místu zvanému Vysoký kámen zde jste v této krajině na nejvyšším bodě, 661 m.n.m. výhled tu však není, oba tyto vrch skrývá smíšený lesní porost a místo je označeno pouze tesanými kamennými patníky, ovšem místo je to pohádkové a kouzelné kdo zde nebyl, neuvěří.

Prameny a studánky, v okolí Zborné je jich nepočítaně, některé jsou tu od nepaměti jiné vznikli za normalizace melioracemi, některé jsou pojmenované jiné fungují i bez jména jsou povrchové i hlubinné, pitné i užitkové tuně či pompy nebo jen tak vyvěrají a tečou.

Jeskyně je jedna na Šacberku, jedna pod Šacberkem, jedna u Hybrálce a jedna u Smrčné. Jsou to vesměs malé zasypané díry dnes jen tak k podívání, ne žádné katakomby.

Ubytování ve Zborné naleznete jednak v penzionu Šacberk, nebo v restauraci u Lyžaře před Zbornou.

Příroda dokola kolem udává klid oblasti, naprosté odříznutí příměstské části od města a odhlučnění dálnice. Toto je výhoda, pro kterou je tato lokalita tak vzácná, vyhledávaná a krásná.

Houbaření kolem dokola Zborné roste spousty hub, pestrost a druhovost udává různorodost krajiny a porostu, i pro tento koníček je tento kraj hojně vyhledáván „pozor na ty jedovaté“.

Klid v dnešní uspěchané době je tak důležitý, tu ve Zborné najde klídek každý, je ho tu více než kde jinde. U nás v hospůdce doufám působíme jako oáza pozitivní energie kde si všichni pokecají, odpočinou, vypnou od všedností a octnou se „v jiném světě“. Však se stavte, třeba „na jedno“.

Báseň od Aničky 1913

Pod starou lípou

1.

Ta stará lípa na návsi

všem drahá tak a milá

zas korunu svou košatou

teď květem ošatila.

 2.

Do výše pne svá ramena

a zas až dolu k zemi

babička pod ní vede se

s vnoučaty svými všemi.

 3.

Nahoře v květech rum a šum

med hledají tam včelky

a pro děti kol babičky

ach to je svátek velký.

 4.

Bz učení včel a listí šum

zní měkkou hudbou z výše

co děti kolem báby své

si usedali tak tiše.

 5.

Z nich nikdo ani nedutá

je škoda stratit slova.

Babičko tuhle pohádku

tu povídej nám znova.

 6.

A bába jen se usmívá

té zvědavosti lačné

a sotva jednu dopoví

pohádku jinou začne

 7.

A zahledí se pojednou

v ty oči drahých dětí

a vzpomíná si, přemýšlí

ten čas jak spěšně letí.

 8.

A hlavou táhnou vzpomínky

jak rychle ten čas pádí

a vzpomíná si babička

na vlastní svoje mládí.

 9.

Ta stará lípa staletá

své větve k zemi sklání.

Babičko jaké vzpomínky

se vzbudili v tvé skráni.

 10.

Ta stará lípa tebe již

tak jako dítě znala

a tehdy tvoje babička

pohádky povídala.

 11.

A snad ty její pohádky

v té lípě zbyli po ní

babička na ně vzpomíná

a tiše hlavu kloní.

 12.

Též ona byla dítětem

a tahle lípa stará

tak jako dnes svůj měla květ

a svoji zeleň z jara.

 13.

Jak včera by to bývalo

tak připadá ji vždycky

a přeci leží mezi tím

ten celý život lidský

 14.

A jednou večer babičko

sem samy přijdou děti

ta stará lípa o tobě

jim bude vyprávěti.

 15.

A znovu až se ošatí

zas lupením a květem

o tobě poví pohádku

tu nejhezčí těm dětem.

 16.

Pohádku o té babičce

s tím jasným starým čelem

nad kterou nikdy nebylo

a není v žití celém.